Innovatest

Kompletní přehled: Metody pro hodnocení vad a strukturální integrity svařovaných materiálů. Praktický průvodce jak na to, a jaké jsou možnosti měření.

Měření tvrdosti podle IRHD patří mezi statické zkoušky měření tvrdosti materiálu, tzn. vnikající těleso se do zkušebního tělesa vtlačuje klidovou silou pomocí závaží (tzv. mrtvé váhy) ve směru kolmém k povrchu vzorku. Zkouška je určena k rychlému změření tuhosti pryže na rozdíl od zkoušek tvrdosti jiných materiálů, u kterých se měří odolnost za trvalé deformace.

Jednoduchý a zároveň komplexní SOFTWARE IMPRESSIONS.

Statická zkouška měření tvrdosti kovových materiálů dle ČSN EN ISO 6507.

Statická zkouška měření tvrdosti kovových materiálů dle ČSN EN ISO 6507

Norma ČSN EN ISO 6506 specifikuje zkušební metodu tvrdosti podle Brinella pro kovové materiály do mezní hodnoty 650 HBW. Měření tvrdosti podle Brinella patří mezi statické zkoušky měření tvrdosti materiálu, tzn. vnikací těleso se do zkušebního tělesa vtlačuje klidovou silou ve směru kolmém k povrchu vzorku. Tvrdoměry pro měření dle metody Brinell najdete v nabídce našeho partnera, společnosti Innovatest.

S rostoucími požadavky zákazníků (zejména v oblasti automotive) jsou dodavatelé stále častěji nuceni u svařovaných součástí provádět zkoušky tvrdosti svarů. Touto problematikou se zabývají normy ČSN EN ISO 9015-1 a ČSN EN 9015-2.

Zkouška tvrdosti dle ČSN EN ISO 6508 je destruktivní zkouška tvrdosti materiálu

Norma ČSN EN ISO 4545 specifikuje metodu zkoušení tvrdosti podle Knoopa u kovových materiálů pro zkušební zatížení od 0,009807 N (0,01 gf) do 19,613 N (2 kgf).