Metoda IRHD je specifikována v normách:
- ČSN ISO 48-2 pro pryž, vulkanizovaný nebo termoplastický elastomer – stanovení tvrdosti mezi 10 a 100 IRHD
- ASTM D 1415 pro testování vlastností pryže (gumy) standartní metodou – měření tvrdosti vulkanizované nebo termoplastické gumy
Vnikající těleso
Jako vnikající těleso se používá hrot s kuličkou nebo sférickým povrchem na spodním konci. Průměr vnikající kuličky a rozměry přítlačné patky definované stejně v obou normách (viz obrázek vlevo) se liší v závislosti na použité měřící metodě. Jejich rozměry jsou vedeny v tabulce níže.
Metody využívané pro měření IRHD
- M – mikro metoda pro normální zkoušky, tato metoda je stejná jako metoda N, avšak umožňuje zkoušení tenkých a malých těles
- N – metoda pro normální tvrdosti
- L – metoda pro nízké tvrdosti
- H – metoda pro vysoké tvrdosti
Měření tvrdosti podle IRHD umožňuje měření na zakřivených površích a metody pro stanovení zdánlivé tvrdosti zakřivených povrchů se označují: CM, CN, CL, CH.
Zkušební rozsah použitelnosti všech stupnic měření tvrdosti podle IRHD je 10–100.
Zkušební zatížení a jeho aplikace
Zkušební zatížení se skládá ze síly působící na kuličku a síly působící na patku, přičemž síla působící na kuličku je rozdělená do dvou úrovní: síla kontaktní a síla vtlačovací. Hodnoty zkušebních zatížení pro jednotlivé metody jsou uvedeny v tabulce vlevo.
Minimální tloušťka zkušebního vzorku
Minimální tloušťka vzorku pro jednotlivé metody je uvedená v tabulce vpravo. Normy připouští pro metodu IHRD M standardní i nestandardní vzorky a pro metody N, L, H standardní i nestandardní vzorky, ale i vzorky vrstvené.
Při měření na nestandardních vzorcích je důležité vzít do úvahy, že získané hodnoty nejsou srovnatelné s hodnotami stanovenými na standardních zkušebních vzorcích. Vrstvení vzorků vnáší do měření nejistotu a chybu měření. Ideální jsou proto vzorky standardní a nevrstvené.
Obecně platí, že horní a spodní povrch vzorku musí být plochý, hladký a navzájem paralelní. Pro srovnávání naměřených hodnot musí být vyrobeny vzorky stejné tloušťky.
Minimální vzdálenost mezi sousedními vtisky a mezi vtiskem a okrajem vzorku
Minimální vzdálenosti mezi vtiskem a okrajem vzorku u metody M nesmí být menší než 2 mm, u metod N, L, H je závislá na tloušťce zkušebního vzorku (viz tabulka vlevo), metoda M umožňuje měření ve vzdálenosti 2 mm od okraje vzorku. V případě, že standardní i nestandardní vzorek nesplňuje požadavek normy, musí být zkouška provedena v co největší možné vzdálenosti od okraje vzorku.
Minimální vzdálenost mezi sousedními vtisky musí být 6 mm.
Každé měření musí být provedeno minimálně ve třech různých bodech rozmístěných po zkušebním vzorku.
Označení tvrdosti podle IRHD / (°) IRHD
Tvrdost se udává ve stupních (°) IRHD vyjádřená jako medián z jednotlivých měření se zaokrouhlením na celá čísla.
Formát zápisu výsledku měření:
58°, SN
58°, 8 x 25 mm, L
58°, C H
- 58°: hodnota tvrdosti podle IRHD
- S: zkušební těleso standardní tloušťky
- 8 x 25 mm: označení rozměru nestandardního zkušebního tělesa (zdánlivá tvrdost)
- N, L, H, M: kódová písmena metod IRHD (Normální)
- C: předponové písmeno označující zkoušku na zakřivených površích (CM, CN, CL, CH)
Zdroj informací: ČSN ISO 48-2, ASTM D 1415
